Vaření venku – praktické rady a tipy

V našem seriálu o outdoorových vařičích jsme se už věnovali vařičům dřívkovým, lihovým, benzínovým i plynovým. Kromě konstrukce a dalších parametrů vařičů hraje roli několik dalších věcí. A těmi se s odborným vhledem, zapálením pyromana a nadšením malého technika a přírodovědce pustíme v tomto díle.

OBSAH ČLÁNKU:

• Jak vařit snadněji a rychleji
• Vaření v zimě
• Jak jsou na tom různé druhy paliv?
• Praktické testy
• Spotřeba paliva

Nikoho z nás asi příliš nepřekvapí, že var, respektive jeho rychlost, ovlivní i takové propriety, jakou je poklice nebo závětří. Co se závětří týče, mám pocit, že obecně řečeno více pomáhá vařičům s menším výkonem. Zároveň ale nefunguje pouze jako větrolam, ale udržuje kolem ešusu zónu teplého vzduchu, což napomáhá rychlejšímu vaření, ať už vítr fouká, nebo je bezvětří. 

Jak vařit snadněji a rychleji

Svoji roli hraje i velikost a tloušťka stěny ešusu. Samozřejmě i tvar, my se ale budeme zabývat jen těmi s kruhovým průřezem. Obecně platí, že širší ešus překrývající se ideálně s plamenem vařiče i jeho nejsilnějším tepelným prouděním, bude vařit rychleji. Výhodnější je nižší vodní sloupec na větší ploše než obráceně. Samotná tloušťka stěny vytváří v praxi znatelné rozdíly ve varu obsahu, přičemž nejde o zanedbatelné rozdíly čítající několik vteřin! Tenkostěnné ešusy budou teplo předávat svému obsahu rychleji. 

Pokud chcete jeden ešus používat na otevřeném ohni i na vařiči, radím: Nedělejte to, nebo alespoň pravidelně odstraňujte nános sazí. Ten totiž působí jako izolant. Pokud sedíme u ohýnku a máme času dost, nehraje to nejspíš roli, u vařiče někde na horách a navíc třeba s docházející plynovou bombou to může zamrzet. 

Teoreticky bychom mohli experimentovat i s nádobami z různých materiálů. Pokud bychom porovnali součinitele tepelné vodivosti, z běžně dostupných prvků je na tom nejlépe měď (395 W.m-1.K-1), následuje hliník (229), železo (73) a titan (22). V praxi ale bude záležet na kombinaci tepelné vodivosti a tloušťce materiálu. Nerezový a titanový ešus budou mít v reálu vliv na ohřev vody dosti podobný. Titan je horší vodič, ale ešus bude tenčí, nerez bude tlustší, ale zase to dožene svou vyšší vodivostí. 

Kapitolou samotnou pro sebe by byly také tepelné výměníky, které mají různí výrobci na nádobách nebo integrované do vařičů. Nám bude pro zjednodušení stačit zjištění, že opravdu mocně fungují – výrazně urychlují var. Zároveň svou konstrukcí více či méně suplují funkci závětří. 

vaření v zimě

Vaření v zimě je vždy problematičtější, ne však bez osobitého kouzla. Třeba kouzla otevřené termosky s unikajícím aromatem vynikající kolumbijské kávy. Pro vaření v zimě je oproti jiným ročním obdobím potřeba myslet třeba na to, že rozpálený vařič potřebuje podložku. Na té může stát, aby se nepotápěl do sněhu. Pokud roztápíte sníh, mějte vždy při ruce trochu teplé vody v termosce. Sníh alespoň částečně ponořený do vody taje daleko lépe a rychleji než sníh suchý. Dále se takovým postupem vyhnete i tomu, že dno svého ešusu rozpálíte nerovnoměrně a ono vám to následně vrátí svým škodolibým pokroucením a zboulováním! 

Závětří je v zimě možné vyrobit i tím způsobem, že vykopete díru do sněhu a vaříte uvnitř. Případně můžete ze sněhu vytvořit kolem vařiče zídku. Pokud vaříte čaj, můžete s sebou nosit granulovaný, ten nepotřebuje vařící vodu, tedy lze ušetřit slušné množství času a paliva. Stejně tak jídlo nemusíme opravdu vařit. Var dostatečně nahradí, pokud jídlo dáte na dostatečně dlouhou dobu do termosky (vyplatí se speciální se širokým hrdlem) s vodou výrazně studenější než je 100 °C. 

jak jsou na tom Různé druhy paliv?

Velkou roli při vaření hraje bezpochyby výhřevnost jednotlivých paliv. Líh a dřevo v tomto dosti pokulhávají za všemi ropnými produkty. U dřeva lze tuto nevýhodu do jisté míry eliminovat tím, že ho prostě spálíme více – zde se opět projevuje výhoda většího dřívkáče (kromě toho, že nemusíme tak často přikládat). 

U lihu jsme limitováni konstrukcí vařiče. U plynových a benzínových vařičů je dobré se kromě jiného zajímat o jejich výkon, který se uvádí ve wattech. Samozřejmě výkonnější vařič spálí více paliva za jednotku času. Níže pro představu tabulka výhřevnosti vybraných látek.

Praktické testy

Teoretické poučky jsou sice hezké, ale jak je tomu v praxi? Občas narazíte na recenze vařičů třeba na YouTube. Řeknou vám tam, že uvařili litr vody dejme tomu za pět minut. V garáži. Jaká byla teplota vzduchu? Jaká byla teplota vody? Jak definovali a měřili onen var? Nevíme, tápeme v temnotách. Takový test je pak ale celkem k ničemu. My jsme na tom o poznání lépe. Testy jsou mnohem preciznější, nicméně na Nobelovu cenu to nebude, k tomu mi chyběla klimatizovaná laboratoř. 

Testoval jsem vaření půl litru vody na vařiči SOTO Stormbreaker, který dokáže spalovat propan-butan jak v plynné, tak v kapalné formě a také benzín. Prováděl jsem testy u propan-butanu, benzínu Primus PowerFuel a technickém benzínu. S různou velikostí nádob, různou tloušťkou stěn a dále bez závětří a se závětřím. Můžete si tedy porovnat vliv závětří, vliv velikosti a tloušťky stěny ešusu a rychlost různých paliv. 

Pokusy jsem prováděl venku při teplotě -4 °C. Bylo bezvětří, chvílemi foukal vánek (stupeň 0 až 1 Beauforta). Měl jsem k dispozici dva silnostěnné hliníkové ešusy s tloušťkou stěny 1,5 mm. Průměr menšího ešusu činil 13 cm, většího pak 15 cm. Dále jsem měl k dispozici dva tenkostěnné hliníkové ešusy, tloušťka stěny u obou byla asi poloviční oproti předchozím dvěma ešusům. Průměr menšího byl 14 cm, většího 16 cm. 

Teplotu vody jsem měřil přesným teploměrem Greisinger 1710 s ponorným čidlem. Počáteční teplota vody byla 0 °C. Vodu jsem nabíral z venkovního zdroje stojaté vody. Množství vody měřeno kuchyňskou odměrkou. Teplotu vody jsem měřil do dosažení 95 °C. Proč jsem zvolil právě tuto hodnotu? Bod varu vody 100 °C je totiž vztažen k nulové nadmořské výšce. Čím vyšší nadmořská výška, tím více klesá atmosférický tlak a také bod varu. V podmínkách ČR voda vaří přibližně při 98 °C. První bublinky se nicméně začínají vytvářet již od 50 °C a při zhruba 80 °C pozorujeme jemný var. Od nějakých 90 °C voda opticky již slušně vře. Tedy teplota 95 °C bude tak nějak odpovídat okamžiku, kdy v českých podmínkách snímáme hrnec z vařiče. Všechny testy byly provedeny v nadmořské výšce 375 m n. m.   

Dále jsem testoval různé druhy plynových kartuší v kapalném režimu na vařiči SOTO Stormbreaker při teplotě vzduchu -10 °C. Bylo bezvětří, chvílemi foukal vánek (stupeň 0 až 1 Beauforta). Všechny kartuše jsem nechal řádně vymrazit. Vařič jsem naopak před započetím měření krátce zahřál, aby nebyly problémy se zplynováním paliva. Měřil jsem s tenkostěnným hliníkovým ešusem o průměru 16 cm a se závětřím. Použil jsem zcela plné kartuše, jejich celková hmotnost je uvedena bez krytky závitu. Všechny kartuše měly střední velikost, tj. 230 g, pouze kartuše Coleman byla stogramová. Opět se vařilo půl litru vody o teplotě 0 °C a časomíra běžela do dosažení teploty 95 °C.

Jak se ukázalo, všechny kartuše makaly srovnatelně, trošku lepší výsledky podávaly kartuše Primus. Při této teplotě (-10 °C) už bylo podle časů varu jednoznačně vidět, že se namísto propan-butanu vyplatí použít benzín. Je jasné, že při vaření na kapalném propan-butanu je použití zimní kartuše zbytečné. Určitý podíl propanu v kartuši však potřebujeme, aby plyn tekl do hořáku pod tlakem. 

Spotřeba paliva

Koho zajímá spotřeba paliva, pro toho mám další krásnou tabulku. V ní je uvedena spotřeba paliva v kapalné i plynné fázi. U kapalné fáze byla reálná spotřeba nižší, protože hořák jsem mezi prvním a druhým měřením nevypínal, pouze ztlumil. Při testování plynné fáze jsem hořák po dovaření vždy vypnul.

Co z výše uvedené změti čísel vyplývá? Spotřeba v kapalné fázi je zhruba dvojnásobná oproti fázi plynné, ale zase čas varu je přibližně poloviční. Nenechte se zmást vyšší tabulkovou spotřebou na 1 l vody v kapalné fázi, protože jak už jsem uvedl, zde jsem hořák nevypínal, pouze ztlumil. Naopak bych řekl, že reálně bude kapalná fáze o něco málo úspornější, protože kratší doba varu znamená méně ztrát energie při úniku do okolí.

Pokud plánuji spotřebu paliva na akci, počítám se základní spotřebou cca 16 g propan-butanu na litr při teplotě okolí a vody kolem 0 °C. Na letním treku bude spotřeba pochopitelně nižší. V zimě dle mých zkušeností spotřeba až tak neroste s klesající teplotou vzduchu, ale markantně roste, pokud ohříváte sníh (změna skupenství spotřebuje hodně energie).

U benzínu či petroleje počítám s normovanou spotřebou 20 g na 1 litr vody, ale do této spotřeby není zahrnut předehřev. Vyšší spotřeba je dána nepatrně menší výhřevností oproti propan-butanu a také tím, že vařič po dovaření nezhasne okamžitě, ale ještě chvilku hoří. Zde ovšem záleží na konkrétním typu vařiče a také na tom, jak dokážete sladit načasování varu vody a ukončení činnosti vařiče. 

S předehřevem je spotřeba benzínu či petroleje přibližně 25 g na 1 litr, ale záleží, zda vodu vaříte po jednotlivých litrech a pokaždé předehříváte, nebo najednou uvaříte 10 litrů a předehříváte pouze jednou. Spotřeba při předehřevu také závisí na teplotě okolí.

S mými závěry souhlasil i známý polárník Jaroslav Pavlíček, a to již v roce 1984, kdy přecházel Grónsko. Ve své knize Člověk v drsné přírodě (nebo Drsný člověk v přírodě?) uvádí, že pro 40denní pochod využili 17 litrů petroleje a 300 g suchého lihu, ze kterého uvařili asi 600 litrů vody. Na každý litr vody tedy připadá asi 28 ml petroleje. Ten má hustotu asi 0,760 – 0,830 g.cm3 při 20 °C. Nižším teplotám bude odpovídat vyšší hustota. Tedy 28 ml petroleje je asi 23 g. Předpokládám, že Pavlíček pro předehřev používal suchý líh, tedy 23 g je čistá spotřeba pro uvaření 1 l vody při cca -30 °C.

Co říci závěrem našeho dlouhého seriálu? Vařte, na čem chcete, hlavně si to užívejte a nezmrzněte! ;)

Michal Sladký

Sice se živí “humanitní pavědou,” ale nic technického mu není cizí. Nadšeně rozebírá věci, aby zjistil, zda po opětovném složení stále fungují. A pokud v těch věcech lze i něco pálit, jeho srdce pyromana plesá. Jinak pálí alespoň sám sebe, neb jest nadšeným pěstitelem a konzumentem chilli papriček. Rád se válí v lese a je spokojen, pokud zůstává nikým nespatřen a nezpozorován.