Jak uvázat správný horolezecký uzel

Znalost vybraných uzlů patří k tomu základnímu, co si musíme před vstupem do světa vertikál osvojit. Je přitom úplně jedno, kam přesně se chystáme. Na skalkách i v horách, na ferratách či ledovcích, všude tam budeme v rámci zachování bezpečnosti muset nějaký ten uzel občas uvázat.

Orosilo se vám čelo při představě všech těch závitů, ohybů a smyček? Úplně zbytečně, nadrtit se desítky různých uzlů není vůbec potřeba. Mnohem lepší naopak je ovládat několik opravdu důležitých s takovou jistotou, že vám jejich uvázání nebude dělat problém ani poslepu či jednou rukou.

OPRAVDU PEVNÉ SPOJENÍ?

Ze všeho nejdříve si musíme uvědomit, že každý uzel nepříznivě ovlivňuje nosnost lana, na kterém je uvázaný. Oslabení ve spoji způsobuje několik navzájem úzce souvisejících faktorů:

• nadměrné mechanické a tepelné namáhání dané ohýbáním a natahováním vláken
• skládání tahového a tlakového napětí způsobené příčným stiskem sousedních pramenů lana
• násilné posouvání jednotlivých stavebních prvků lana od vláken až po molekuly

Obecně se dá říct, že menší vliv na pevnost mají uzly složitější konstrukce, v nichž je lano ovíjeno ve více závitech. Mimochodem, z praktického hlediska má jejich použití ještě jedno důležité plus. O poznání lépe se rozvazují.

Příkladem všeho výše uvedeného budiž třeba osmička, kterou používáme k navazování. Ta se sice řadí mezi pomyslné premianty, i tak ale sráží nosnost takřka na 55 % původní hodnoty. Zamrazilo vás v zádech? Pravda, rozdíl to není zrovna malý, o své zdraví se zase až tak obávat nemusíte. Správně uvázaný uzel bude stále dostatečně pevný na to, aby vás bez jakýchkoliv problémů udržel.

NA CO SI DÁT POZOR

Bezproblémové a hlavně bezpečné používání uzlů se řídí několika základními pravidly, která bychom měli mít na paměti za jakýchkoli okolností.

Volba vhodného uzlu na lano

Žádný uzel není univerzální, proto vždy musíme zvolit ten, který se k danému účelu hodí nejvíce.

Správné uvázání uzlu na laně

Chceme-li, aby měl vybraný uzel požadované vlastnosti, musíme jej správně uvázat, a to i za ztížených podmínek. Pravidelně srovnaný uzel je nejen hezký na pohled, ale objektivně má vyšší pevnost než neupravená změť smyček.

Krom srovnání všech pramenů bychom si měli dávat pozor i na to, aby volné konce vycházející z uzlu byly dostatečně dlouhé. Za naprosté minimum se považuje desetinásobek průměru lana. Stejně tak používáme-li pojistný uzel, měli bychom jej uvázat těsně za ten hlavní. Jen tak plní svou funkci.

Řádné dotažení uzlu na laně

Neméně důležité je také řádné dotažení uzlu, kterým zamezíme nechtěným deformacím. Nejčastěji k nim dochází v případě náhlého a silného zatížení, například při pádu prvolezce. Typicky se uzel nerovnoměrně stáhne, prameny se přesmýknou, což ve výsledku sníží nosnost spojení.

Důkladná kontrola

U každého námi používaného uzlu bychom měli být schopni rychle posoudit správnost uvázání. Nejedná se přitom pouze o kontrolu toho, co jsme sami stvořili, ale i toho, co uvázali naši kolegové a spolulezci. Vždyť partnerská kontrola patří k těm nejdůležitějším bezpečnostním prvkům.

ZÁKLADNÍ druhy UZLů

Už jsme si to řekli na začátku, nicméně malé opáčko nikdy není na škodu. Není vůbec nutné znát polovičatě přehršel různých uzlů na lano, když je pak stejně nebudeme umět správně použít. Stačí jen pár typů nejdůležitějších uzlů, ty bychom však měli sázet „jako když bičem mrská.“ Konkrétně se neobejdeme bez uzlu navazovacího, jistícího, spojovacího, kotvícího a výstupového. Níže si vždy představíme typické zástupce jednotlivých kategorií. Mnoho z nich se dá použít na vícero způsobů, což u každého vždy uvedeme.

NAVAZOVACÍ UZLY

Osmičkový uzel

Naprostý základ, který má nesmírně široké možnosti využití. Jak už zaznělo, patří mezi uzly nejméně snižující nosnost lana. Je velmi přehledný, a tak na něm jednoduše poznáme, že je správně provedený. I řádně dotažený se celkem snadno se povoluje, jeho rozvázání tedy nestojí tolik sil.

Jednoduchý osmičkový uzel nejčastěji používáme jako základ pro osmičkovou smyčku při navazování na konec lana. Postup to není nikterak složitý. Jak udělat uzel? Prostě si uvážeme osmičku, volný konec protáhneme příslušnými oky na úvazku a uzel okopírujeme. Při navazování lanového družstva, například při postupu po ledovci, vážeme osmičkovou smyčku přímo tam, kde se nám to hodí. Místo konce uchopíme ohyb lana a uzel uvážeme rovnou s dvěma prameny v ruce.

Uzel osmička se skvěle uplatní jako kotvící uzel při budování jistících stanovišť nebo v roli pojistky na konci lana při slaňování. Dobře ji užijeme také při postupovém jištění. Můžeme ji založit do spáry nebo s ní spojit konce smyčky při provazování skalních hodin.

Motýlek

Perfektní volba pro navazování na střed lana, zejména při pohybu družstva v ledovcovém terénu. Obecně je dobré po něm sáhnout v momentě, kdy očekáváme zatížení jak za smyčku uzlu, tak za oba z něj vycházející konce. Typicky se tak právě stává při pádu člověka do trhliny. Motýlek jako takový méně snižuje nosnost lana a po zatížení se dobře rozvazuje.

JISTÍCÍ UZLY

Poloviční lodní uzel

Technika jištění pomocí polovičního lodního uzlu, krkolomně označovaná německým „slůvkem“ Halbmastwurfsicherung (zkráceně HMS), patří díky své spolehlivosti a ideálním brzdným silám mezi standardy doporučované Mezinárodní horolezeckou federací UIAA.

Nespornou výhodou „půlloďáku“ je jeho univerzálnost. Funguje stejně při zatížení směrem nahoru i dolů, proto se hodí jak pro jištění prvolezce, tak druholezce. K jeho použití navíc potřebujeme jen karabinu HMS, která se vyznačuje víceméně pravidelným hruškovitým tvarem bez ostrých ohybů a automatickou nebo šroubovací pojistkou zámku.

Při zakládání uzlu do karabiny si vždy musíme dát pozor na to, aby lano nevedlo přes pojistku. V takovém případě totiž hrozí jeho nechtěné vysmeknutí a tím pádem i rozvázání. Za určitou nevýhodu této metody pak lze označit kroucení lana při spouštění a slaňování, které se při častém a dlouhodobém užívání odráží na jeho životnosti.

Znalost jištění pomocí polovičního lodního uzlu patří k základům, které by si měl osvojit každý, kdo to s lezením myslí opravdu vážně. Důvod je prostý. Pokud během dlouhého výstupu ztratíte jistící pomůcku, budete moci bez obav pokračovat dále, nebo se bezpečně vrátit na začátek cesty do schůdného terénu.

KOTVÍCÍ UZLY

Lodní uzel

Jak už sám název napovídá, „loďák“ slouží ke kotvení lana. Převedeno do života horolezce, nejčastěji ho užijeme při zajištění na jistícím stanovišti – štandu. Snadno se váže jak na konci lana provazováním, tak uprostřed složením dvou smyček. Sám se dotahuje, po odlehčení jej ale lehce rozvážeme. Drží i při zatížení pouze jednoho pramene lana. Musíme jen dávat pozor, aby ten druhý nebyl příliš krátký. To by se za jistých okolností mohl vysmeknout.

„Loďák“ umožňuje prodlužovat či zkracovat konce lana bez nutnosti rozvázání uzlu. To se hodí třeba když potřebujeme sebe nebo celé jistící stanoviště posunout do příhodnější polohy.

SPOJOVACÍ UZLY

Vůdcovský uzel

Jednoduchý, ale užitečný uzel na lano, který užijeme v celé řadě situací. Ideálně se hodí třeba ke svazování lan pro slaňování. Má malý objem, a tak se při stahování tolik nezasekává. Pozor si musíme dát jen na dostatečnou délku volných konců, která by měla činit minimálně třicetinásobek průměru lana.

Vůdcovský uzel se často používá pro navázání družstva při postupu po ledovci. Což o to, nepovolí, naopak se po zatížení může utáhnout tak, že už ho nerozvážeme. Proto je lepší zvolit spíše osmičku nebo motýlek a vůdcák si nechat na túry, na které mezi trhliny vyrazíme pouze ve dvou. Jako brzdící uzel funguje skvěle.

Stejně jako uzel osmička nachází vůdcák své uplatnění také při postupovém jištění. Své o tom vědí především pískaři, kteří jej hojně zakládají do spár.

Protisměrná varianta vůdcovského uzlu se používá ke spojování lan i plochých smyček. Pokud se pro ni rozhodneme, měli bychom myslet na to, aby se nikde nedotýkal skály. V opačném případě riskujeme, že se při kontaktu za určitých podmínek rozváže.

Dvojitý rybářský uzel

Dvojitý rybářský uzel (rybářská spojka) představuje skvělou volbu pro spojování lan o shodném i různém průměru. Nemá tendenci sám povolat, je proto velmi bezpečný. Na druhou stranu, po zatížení může být jeho rozvázání solidní zkouškou síly a trpělivosti.

VÝSTUPOVÉ UZLY

Dvojitý prusík

Pomocný uzel, který se používá pro výstup po laně, sebejištění a rozličné záchranné techniky. Typicky ho vážeme pod pomůcku při slaňování, nebo v rámci systému pro vytažení parťáka z ledovcové trhliny. Dá se vcelku pohodlně uvázat jednou rukou. Díky symetrické konstrukci drží dobře v obou směrech zatížení.

Nevýhodou prusíku je, že správně funguje jen když má použitá pomocná reep šňůra menší průměr než lano, na které uzel vážeme. Čím menší rozdíl je, tím větší hrozí riziko proklouznutí. Za ideál lze považovat repky o průměru 6 mm. Pozor, žádný z uzlů tohoto typu nesmí být použit pro zachycení pádu.

Machardův prusík

Praktický prusíkovací uzel sloužící k podobným účelům jako výše uvedený. Liší se asymetrickou konstrukcí, díky které výborně drží v daném směru zatížení. Můžeme ho uvázat jak z plochého popruhu, ideálně užšího, tak ze šňůry o větším průměru. U té ovšem musíme oproti klasickým dvou až třem otočkám přidat jednu navíc, abychom zabránili nechtěnému prokluzu. Špatně se váže jednou rukou, dobře se však po zatížení povoluje.

Francouzský prusík

Pro jeho uvázání není potřeba žádné protahování. Dobrý při záchranných technikách. Normální prusík se hůře povoluje.

Mrkněte na brožury, které brzy vyjdou tiskem v novém hávu:

Základy bezpečného lezení I a Základy bezpečného lezení II.