Vybavení na trailový běh: na co nezapomenout?

Jestli mě trochu znáte, nebo jste aspoň četli můj předchozí příspěvek Jak začít s trailrunningem, víte, že vybavení na běh v terénu stojí až druhé v řadě. Za čím? Kdo je tou jedničkou? Trénink. Nejdřív je trénink, pak teprv polibek tvůj – zpívalo se kdysi v jedné písni. A my jsme se tu dneska sešli proto, abych vám kromě tréninku připomněl některé vybavení. Vybavení, které – až si pořídíte – budete líbat a děkovat všem svatým, že ho máte.

Na trailovém běhání je asi nejspecifičtější obuv. Určitě budete chtít, aby něco vydržela a dobře držela za sucha i za mokra. Pojďme si říct hned na rovinu, že univerzální trailová bota neexistuje. Každý má jinak tvarované chodidlo a další fyzická specifika, každý má jiné preference.

Boty na to naše trailové běhání

Pro nás bude nejdůležitější pohodlí, zvláště pak, pokud s během po nezpevněných cestách teprve začínáme anebo se chystáme na delší trať. Pro běhání v terénu si vezmeme ozkoušené trailovky. Není nic horšího, než když se vydáte mimo silnice a po pár kilometrech zjistíte, že máte od bot do krve rozedřené puchýře – a víte, že celou cestu zpět se to bude už jen zhoršovat.

O správné velikosti bot už něco víte, když se pouštíte do trailrunningu, ale pro jistotu opáčko – boty musí být drobet větší, ať nehty palců nenarážejí při každém kroku do vnitřní stěny špičky. A taky aby se vám do nich nohy vešly i v případě, že postupně při běhu v horách natečou. Prima boty do terénu jsou určitě od značek třeba jako Altra, kde výrobce myslí nejen na délku, ale i na šířku boty tak, že mají prsty dost prostoru k seberealizaci. Širokou nabídku bot k tomuto účelu nabízí i La Sportiva.

Viděl jsem lidi běhat ultratraily v minimuskách, dokonce i extrémisty úplně naboso, ostatní ale určitě na trailové obuvi ocení, když bude dostatečně tlumená. Některé značky přidávají mezi podešev a mezipodešev ještě tenkou tvrdou destičku, která má odstínit nerovnosti povrchu v podobě kamínků, ostrých hran a podobně. Zpočátku se vám možná taková bota nebude úplně zdát a budete si připadat jako s kopyty na nohou, ale počkejte si pár desítek kilometrů – pak určitě oceníte, že vaše rozbolavělá a námahou „rozbitá“ chodidla mají ten komfort ochrany před vnějším světem.

Pár slov o trailové podrážce

Dobré boty na terénní běh mají specifickou podrážku. Jasně – hrubý vzorek, rychlé špunty. Vyrobit ale podrážku, která třeba na kameni drží za sucha i za mokra, je trochu alchymie. A hlavně hra o trvanlivost. Pokud podrážka dobře drží za všech okolností, její guma je většinou měkčí, rychleji se opotřebovává. A když vyrobíte podrážku, která se opotřebovává velmi pozvolna, je zpravidla dost tvrdá a na mokrém povrchu si nevede zase až tak dobře. Existují i boty, já jim říkám „přechodovky“, které jsou mixem silniček a trailovek. Tak trochu oboje, tak trochu něco mezi tím. Co jsem je měl možnost vyzkoušet, přišly mi jako velmi dobrý kompromis, zvláště pokud s trailem teprve začínáte.

Dobrý trailový podvozek u bot doprovází i dobrý svršek. Osobně netíhnu k nejrůznějším membránám. Ve finále i kdyby se voda nedostala dovnitř skrz membránu, dostane se do boty horem. Takže membrána jen zbrzdí odvětrávání a vysoušení bot po nějaké té terénní běžecké seanci. Pokud to s trailem myslíte vážně a chcete běhat i delší prásky, musíte se smířit s tím, že budete mít v botách občas mokro. Radím boty sice s pevným svrškem, ale dobře odvětraným. Jsou výrobci, kteří mají v botách i jakousi drenáž – malé kanálky, kterými může voda z boty vytékat.

Bez dobré ponožky ani krok!

S běháním, a to nejen s tím mimo silnice, úzce souvisí i taková podružná věc, jakou je ponožka. Nepodceňujte tenhle malý, leč o to důležitější kousek běžecké výbavy! Správná ponožka musí dobře držet, nikde neklouzat a „nežvachlat“ se, být prodyšná, zároveň dobře chránit kotníky a achilovky. Když všechno tohle splní, nebudete mít puchýře ani odřeniny. Velmi dobré zkušenosti jsem udělal s běžeckými ponožkami, které měly dvojitý úplet, takže pokud docházelo k nějakému tření, bylo to mezi dvěma vrstvami ponožky a noha zůstávala v klidu. V podstatě tutéž službu udělají ponožky s vnitřním froté.

TAJNÝ TIP: Pokud chcete mít jistotu, aplikujte na nohy i další části těla hrozící třením dostatečné množství vazelíny.

V čem běhat trailrunning?

Oblečení: Když jsme u těch odřenin, hrozí i na jiných částech těla – v podpaží, mezi stehny, na bradavkách. Někdo to řeší taky vazelínou, někdo přelepuje bradavky leukoplastí nebo kineziologickými tejpy. Mně se osvědčila ještě jedna věc: kompresní triko a kompresní šortky. Látka k tělu přilne tak mohutně, že se vůči jeho povrchu ani nehne, věrně kopíruje veškeré jeho pohyby. Kompresní triko s krátkým rukávem je jediné tričko, pod kterým nemusím mít ani na maratonu leukoplast. Dalším aspektem, na který si dejte pozor při koupi (nejen trailového) oblečení, je minimum švů. Čím méně švů, tím menší prostor ke vzniku odřenin a puchýřů.

Na delší výlety rozhodně patří i nějaká ta dobře sbalitelná větrovka. Dnes to výrobci umí zakouzlit tak, že bundu klidně sbalíte do velikosti basebalového míčku a ještě bude vážit třeba i kolem 50 gramů. Ve vyšších polohách se může počasí změnit rychleji než vaše nálada, takže každý z těch gramů se určitě vyplatí. Pamatujete na ty dva „frajery“, co umřeli při závodech na Zugspitze v trenýrečkách a tílkách? Nevzali si s sebou nic, i když to odporovalo pravidlům, i když je pořadatelé několikrát varovali.

VYCHYTÁVKA: Na výběhy v terénu, zvláště pak v horách, si rád beru návleky na ruce. Vyrábějí se jak v zateplovací variantě, tak v letní, chladivé. Jejich velkou devizou je minimální hmotnost a obrovská rychlost aplikace. Kdykoli si z trika s krátkým rukávem uděláte dlouhé a obráceně. Zvládnete to i za běhu. V případě, že máte návleky zrovna shrnuté u zápěstí, mohou krásně posloužit třeba i jako potítka.

trailrunningový batoh aneb Co naložit na hrb?

Jelikož se budeme vydávat do kopců, hor a strání, bude to větší námaha. Větší námaha znamená vyšší potřebu doplňování tekutin i energie. A to se neudělá samo. Co jíst a co pít při běhání v terénu si povíme příště. Teď je ale ten správný čas zamyslet se nad tím, kam to společně s telefonem, GPSkou, nouzovou větrovkou, svítilnou, lékárničkou a dalšími nezbytnostmi dáme. Odpovědí je běžecký batoh či běžecká vesta, chcete-li, něco najdete i v tomto článku.

Taková trailová vesta má kromě obligátních úchytů na trailové hůlky i mnoho dalších předností. Spoustu kapes. Spoustu kapes, do nichž se dostanete, aniž by bylo potřeba batoh sundávat ze zad. Účelem je, abychom se k hydrataci (vak na vodu s trubičkou, soft-flask nebo jiná sportovní láhev) a jídlu (energetickým tyčinkám, gelům, čokoládám, oříškům...) dostali co možná nejrychleji a nejefektivněji.

Zároveň musí běžecký batoh dobře držet, aniž by škrtil. Neposkakovat ani na našich zádech, ani nesmí poskakovat žádné věci v něm. Pak je dokonalý. Bonus navrch je, když je zároveň ultra lehký a co nejprodyšnější.

Neberou nás hole na hůl?

Pak tu máme hole. Hůlky k trailrunningu patří, nebo ne? Názory jsou většinou velmi ostře vyhraněné – a opačné. Já patřím k umírněným zastáncům. Od určitého sklonu terénu nebo jeho náročnosti (rozuměj třeba sníh, led nebo suť) svůj smysl určitě mají. Navíc prý američtí vědci vyzkoumali, že hole odlehčí až o čtvrtinu kolenním kloubům – a to se vyplatí. K jejich nevýhodám patří, že je musíte nést celou cestu, i v místech, kde je nevyužijete. Na to ale existuje lék – jednak už zmiňovaná vesta s dobrým systémem uchycení a jednak koupě kvalitních (rozuměj lehkých, ale pevných) holí. Tady se asi jednoznačně vyplatí Leki. Dobrá trailová hůl se kupuje na míru a je rychloskládací. Žádné flick-locky, zámky po třech na každé holi, hezky stisknout jeden výčnělek a poskládat hůl jak harmoniku! A ty připínací rukavičky na hole místo poutek? Já normálně slintal, když jsem s nimi běžel poprvé.

Neztrácet hlavu a nosit čepici

V neposlední řadě je důležitá i pokrývka hlavy. Tady mám speciálně na mysli kšiltovku nebo kšilt. To je můj „must-have“ doplněk pro svou velkou univerzálnost. Přes kšilt mi do očí nesvítí sluníčko, neprší, nesněží a když si dám větrovku s kapucí, udrží ji mimo můj obličej. Kšiltovka mě ochrání před UV-paprsky a rozmary počasí.

Brýle na trailrun aneb Láry, fáry, okuláry

Existuje určitě hodně věcí, které by člověk rád měl v divočině po ruce, když se zastaví a potřebuje si udělat komfort. Trailrunneři ale většinou nezastavují. I tak jsou ale situace, kdy se s radostí potáhnete i s nějakými brýlemi, věřte mi. Slunce sice můžeme zdánlivě dobře odstínit kšiltem, ale ty škodolibé paprsky (i z toho neviditelného a škodlivého spektra) se odrážejí všude kolem. Za slunečního svitu se určitě hodí mít brýle. Nezapomínejme ani na to, že běžci stráví během celého roku na přímém slunci v průměru více času než zbytek populace. A ochrana očí se hodí, i když slunce nesvítí. Už jste někdy dostali čmelákem do oka? Ono ale úplně stačí, když si na desetikilometrovém trailu vytahujete z okolí bulvy už čtvrtou mušku. To si pak říkáte, že kdybyste byli bývali nebyli bloudi, byli byste si bývali ty brýle vzali. Skvělou výhodou jsou brýle se samozatmavovacími skly, kde neřešíte slunce svítí/nesvítí, protože okuláry jsou vždycky tak světlé nebo tmavé, jak je potřeba. Parádní jsou i ty s vyměňovacími skly, ovšem uznávám, že tam se člověk tahá opět s pár gramy navíc, a to ani netuší, jestli to další výměnné sklo nenese zbytečně. Na kratší prásky je asi brát nebudete, ale od 12 hodin výš už stojí za úvahu. Mrkněte na širokou nabídku klasiků Julbo.

TIP OD MAMINKY: Venku, hlavně v horách umí sluníčko svítit opravdu hodně. Zkuste zvážit aplikaci nějakého sportovního opalovacího krému, který nezalepuje póry a nesmývá se potem. Lze to vyřešit i po vzoru pouštních kočovných kmenů – kompletně se zahalit. Aby nehrozilo přehřátí, volte ultratenké materiály k něčemu takovému určené. Ty mohou i chladit.

Svítit a zářit, to je, oč tu běží

Neméně důležitou součástí vybavení na trailrunning je čelovka. Pokud se tedy chystáte běžet odpoledne, večer a nějakou chvíli na stezce pobýt. Beru si ji i v případě, že není jisté, kdy a jak a kde vlastně skončím. Na ranní desetikilometrový výběh ji patrně potřebovat nebudete.

Náhlavní svítilna na trail by měla být hlavně odolná. Já používám takovou mnemotechnickou pomůcku, že musí vydržet víc než já (rozuměj IP68). Musí se umět potápět, odolat prachu a nejlépe ještě certifikovaně spadnout ze dvou metrů na beton bez újmy. O světelném toku už ani nemluvě. Zatímco já umím tokat jen při úplňku, má čelovka musí zvládnout aspoň 300 lumenů. Stovka lumenů je dobrá při pobíhání po předvídatelných zpevněných cestách, v terénu je jich ale potřeba o dost více. Důležitá je i barva světla. Ve studené industriální bílé zaniká třetí rozměr prostoru a dost špatně se odhaduje vzdálenost blízkých překážek na cestě. Mnohem vhodnější je žlutá LED. Vydává teplé světlo a má něco kolem 3000 Kelvina. Za pozornost rozhodopádně stojí nabídka čelovek Black Diamond.

BEZPEČNOSTNÍ TIP: Pokud vyrážíte v horách, temných hvozdech nebo hlubokých lesích na stezky sami, dejte o tom někomu vědět. O vaší trase, předpokládaném času návratu. Na horských chatách existují k tomuto účelu speciální knihy. V případě, že by se vám na trailu něco stalo, může být taková informace obrazně i doslova otázkou života a smrti.

Přeju vám dobrou nezpevněnou stezku, pevný krok a úsměv na ksichtě!